Základní škola a mateřská škola Na Beránku v Praze 12 – mateřská škola Točná
DEN V MATEŘSKÉ ŠKOLE
Vzpomínka na tradiční akci na závěr školního roku: rozloučení s předškoláky, dobrodružná hra rodinných týmů - tentokrát s názvem Po indiánské stezce a přespání ve školce.
Zážitky očima malé Kačky
Blížil se konec školního roku a já jsem se nemohla dočkat, až přijde ten den, kdy se loučíme s předškoláčky. S touto chvílí je spojena báječná věc. A to dobrodružná hra a přespání ve školce. Maminka mi na nástěnce přečetla, že letos půjdeme po indiánské stezce. Tak na indiánské putování s plněním různých úkolů se už těším, ale o tom přespání ještě pochybuji. Loni jsem ve školce spala a hra Točnou za pohádkou se mi moc líbila. Byla jsem tady se starší sestrou Adélkou. Ta už teď chodí do 1. třídy. Zvládnu přespání ve školce sama? Ještě mám čas na rozmyšlení.
Očekávaný den nastal. Odpoledne, kdy se na naší školní zahradě sešli rodiče, my děti, paní učitelky, paní kuchařka i paní školnice, bylo hezké počasí, které slibovalo krásně prožitý čas. Po rozloučení s našimi kamarády předškoláky, kdy paní učitelka zhodnotila jejich pobyt ve školce, vyzdvihla pokroky, kterých v přípravě do školy dosáhli, popřála úspěšný vstup do základní školy a předala knížky s věnováním, jsme je my ostatní, s pokřikem ahoooj a zamáváním na cestu, vypustili k rodičům.
Stopovací hra „indiánských rodinných kmenů“ mohla začít. Před odchodem jsme dostali barevnou šňůrku s ujištěním, že pro ni najdeme uplatnění. Na stezku značenou žlutými fáborky se postupně vydali všichni. Já, sestra Adélka, mamka i taťka jsme vyrazili poslední. Spolupráce všech byla nezbytná. Velcí museli pomáhat malým a do řady činností se aktivně zapojit. Hned první úkol prověřil dovednost celé rodiny. Jmenoval se Indiánské písmo. Zpráva byla napsána indiánským obrázkovým písmem. Tajenka zněla:Jsi na válečné stezce. Indiáne, POMALUJ SE. Obličejové barvičky, které tam na nás čekaly, se náramně hodily. Takových zastavení nás čekalo 21. Každé mělo svůj název, popis nějaké indiánské činnosti a úkol s ní spojený. A tak jsme se dozvěděli, jak indiáni lovili, léčili se přírodní medicínou z rostlin, lovili ryby, šili šaty, chytali zvěř do lasa, uctívali totem, stopovali zvěř, žili v obydlí zvaném teepee, uchovávali potraviny, používali uzlíkové počítadlo a jiné zajímavosti z jejich života. Například kdy je dobré využít indiánský běh. Vše jsme si mohli vyzkoušet. Ze všech úkolů se mi nejvíce líbilo stopování. Po velkých stopách jsme došli až k medvědímu doupěti, z kterého si každý odnesl malé medvídě. Úkoly byly náročné. Třeba složit rozstříhaný veliký totem. Tady pomoc rodičů a sestry Adélky přišla vhod. U těch obtížnějších nás čekala za splnění odměna v podobě keramických korálků, které pro nás vyrobila paní učitelka. A šňůrka se opravdu hodila. Do cíle stezky – naší mateřské školy - jsme se vrátili s pěkným indiánským náhrdelníkem. Každý byl jiný originální. Hra byla pěkná. V zápalu plnění úkolů nám ani nepřišlo, že jsme ušli skoro 4km a na konci dokonce zmokli.
Rozhodla jsem se, že ve školce nakonec přespím. A to nejen proto, že jsme s maminkou upekly na ráno ke snídani dětem pudinkovou bábovku. I ostatní maminky připravily plno dobrot. Jsem už přeci velká. Příští rok budu také předškolák. Jaké asi mě čeká rozloučení se školkou. A také paní učitelky nám vyprávěly o noční víle a skřítkovi, kteří bydlí v naší školce a hlídají, aby se nám statečným spáčům zdály jen hezké sny. Občas prý se stane, že překvapí děti nějakým malým dárkem. Tak uvidím. Paní učitelka už začíná číst pohádku na dobrou noc. Zachumlám se do peřinky a pomalu usínám se vzpomínkou na domov.
A ráno? Překvapeni. V každé postýlce se objevil plyšový medvídek. Víla? Skřítek? Kdo ví, Ale já už teď vím, že příští školní rok přespím ve školce znova.